Never mind I´m fine

Dneska začnu netradičně, nebude se jednat o žádný tutoriál (který už tady stejně dost dlouho nebyl), outfit (který mi moc taky nejdou), recenzi (kterých je tady hodně), ale o klasický inspirační/obrázkový a prostě takový random post. Tenhle post mě napadnul v tramvaji, dneska, když jsem si řekla, že už to asi horší být nemůže. Pak jsem si zapnula doma počítač. že napíšu post a počítač zčernal. Takže jo, vždycky to ještě může být o trochu horší.



Ten tragickej den mi začal vlastně už včera a tak nějak přetrval do dneška. Takže v mém případě rozhodně neplatí, že bad day má přeci jen 24 hodin, nemá. Znáte to, když se probudíte a už víte, že ten den prostě bude na h..ouby. A ani to kafe/čaj/džus vám nechutná tak dobře, jak jindy. Prostě ne. S tím se pojí to, že nejsem člověk, který by se nějak zvlášť mračil. Jako pobrečím si celkem ráda, ale ne před lidma. Víte, ono být pozitivní člověk celkem dost vyčerpává. A tak se často usmívám a pak přijdu domů a je mi smutno. Většinou, když jsem nervózní pak působím ještě sebejistěji. Prostě mluvím, směju se a jen proto, abych nemlčela a nepřemýšlela nad tím, že jsem nervózní, že se necítím a prostě je mi zle. Věřím, že pak působím na lidi jako dost sebejistý člověk, ale opak je vlastně pravdou. Třeba takové blogerské akce, to je něco. Většinou mluvím  a mluvím a vlastně ani nevím, co mluvit. Působím jak protřelá blogerína (berte prosím s velkou rezervou) a přitom se stydím. Jo, nejlepší je pak, když nikoho neznáte a přijdete do kolektivu, kde už jsou utvořené hloučky.



Víte, jsem ale za tyhle příležitosti a zkušenosti strašně ráda. Přesně tyhle chvíle ať již nepříjemné či naopak příjemné mě posunuly strašně moc dál a naučily mě, jak s lidmi komunikovat, jak se chovat a hlavně, že si nemůžu brát vše až moc osobně. A ať už vám může třeba nepříjemná akce přinést aspoň jedno pozitivum - třeba že se setkáte s byť jen jedním člověkem, který se stane vaším kamarádem - tak to za to stojí. Teď to nevztahuju jen na akce týkající se blogu, ale všeobecně - schůzky, jednání, pohovory, kurzy atp. Každá takhle zkušenost vás posune dál.

Možná si říkáte, že to je něco jinýho, že se mi hezky říká, ať se nebojíte, až se nestresujete, ale kdyby jste viděli, jakej já jsem stresař, jak se bojím a jak mě mrzí, když něco zvořu. Já jsem perfekcionalista, mám ráda, když mám věci zorganizované, nechci chybovat, chci výborné výsledky ale to prostě nejde, takhle to nefunguje. Nikdy. A já pak třeba jedu tramvaji/metrem/jdu domů spadne ze mě stres třeba z nějaké schůzky a omlátila bych si hlavu, co jsem říkala za blbosti/ co se mi nepovedlo  a tak. Minule jsem takhle brečela příteli do telefonu a on mi řekl, že to tak prostě mělo být. Že se povede něco jinýho/stane se něco jinýho a že pak budu ráda, že nevyšlo to, kvůli čemu takhle brečím. A já v tom věřím. A když ne, tak mám pořád jeho nebo mamku a taky postel a hrnek kakaa, haha.
A taky si říkám, že mi za to ten člověk, který je na mě nepříjemný/arogantní apod. nestojí. Což o to, ono to mrzí skoro vždycky, ale já si říkám, že proto mám svoje kamarády, kteří mě mají rádi, kterým můžu zavolat. Minule jsem si četla komentáře u jednoho youtubera a bylo mi vážně smutno. Absolutně nechápu, kolik nenávisti a zášti se u lidí bere. Prosím, neberte to tak, že si stěžuju, on člověk, když jde psát blog/ točit videa a s tím počítá, ale nepochopí to. A tím celým chci říct: věřte si, ale věřte i ostatním. Buďte hodní na sebe a nebuďte zbyteční zlí na ostatní. Ono je náročnější být milá ( a ne vždy to jde jednoduše, fakt že jo) než odseknout a být nepříjemná. 
A taky mějte oči otevřené a zkuste příležitost, ač se může jevit jako nepříjemná. Vždy se můžete otočit a říct končím, ale nikdy nemůžete vrátit čas, když to nezkusíte. Mimochodem, nesnažím se taky dělat chytroňu a psát filosofický veledíla, ale i mě někdy pomáhá si tohle přečíst.



Ale abych dokončila prvopočátek textu. Já mám vlastně tragickej týden a už se těším na víkend. Proto vlastně tenhle tak trochu utěšující post. Klidně mi do komentářů napište, co pomáhá vám, když je na vás někdo nepříjemný/ zlý/ když zažijete situaci v které se necítíte. Jak si zlepšujete náladu?

PS: Zítra vyhlásím vítěze hlasování o boty, děkuju za trpělivost, dárek bude o to větší.

Posílám pusu a příště zase u "normálního" postu!












5 komentářů

  1. Ak je niekto na mňa nepríjemný čo býva celkom často, pretože som tvrdohlavá a občas si idem za svojim tak ho proste začnem ignorovať, hlavne v škole to tak bolo ak boli spolužiačky moc hnusné, alebo sa niekoho snažili nejak zosmiešniť. Neskôr pochopili, že je niečo zle a uvedomili si, že bola chyba ubližovať niekomu pre svoje potešenie a vyvyšovanie. Z takých vecí si netreba robiť hlavu, tiež si poplačem ked je zlý deň, ale ako sama si písala, to že sa niečo pokazilo možno vlastne aj tak malo byť a v nejakej inej veci to zas bude fajn ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Taktiež som perfekcionista a ešte k tomu mám rada, keď je väčšina vecí dopredu naplánovaných, no , bohužiaľ, som obklopená ľuďmi, ktorí si na toto veľmi nepotrpia, takže si často musím držať nervy na uzde, ale myslím, že už som sa naučila robiť pár vecí, len tak bez rozmyslu ;)
    A čo mi pomáha keď mám deň blbec? Hudba, inšpiratívne citáty, fotky či kniha :) A obklopiť sa ľuďmi, ktorí ma majú radi :)

    OdpovědětVymazat
  3. Ja ti asi zadnou prevratnou radu nedam. Ale me pomaha se vybrecet, dat si kaficko a fakt si vtloukat ze je na svete stale tolik super veci, ze mam tolik dalsich prilezitosti, a zacnu si psat to do list na vse mozny co bych chtela videt, dokazat, zmenit...a nekdy mi staci jit ven s mym pesanem a natahnout do sebe vzduch a citit ho, nakoukat zelenou barvicku..takovy ty vsedni veci, ktery clovek normalne nevnima..nekdy me to zase rozbreci, ale uz pozitivne,jak je na svete hezky :).

    OdpovědětVymazat
  4. Ježkovy, nesmutni.. bude líp! mě ten post tak dojal, že musím po roce komentovat.. <3 já se takhle cítím hrozně často a taky to nikdo nepozná (mimo těch, co o tom melu dokola a brečím a stežuju si :-D) jsi skvělá a všechno se zase dařit! posílám virtuální kakao a kočičí olíznutí!<3

    OdpovědětVymazat
  5. Já ani nevím, co pomáhá mě. To prostě musí samo odejít. Většinou nějaký film, potom usnout a hlavně nepřemýšlet nad něčím (někým), kdo nám za to opravdu nestojí. Teď jsem dělala test z češtiny kvůli jedné práci, kde je čeština docela důležitá, měla jsem pocit, že dopadne dobře a nakonec byl výsledek 58%. Pořád jsem z toho smutná, ale pokud kvůli tomu práci nedostanu, asi to tak prostě nemělo být. I když by mě to hodně mrzelo.
    Každý máme takové dny, kdy se něco nepovede. Musíme si to přiznat, přejít a jít dál. To si myslím já :)

    Držím palce Kačí :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Vaše milé, ale i kritické komentáře! Vše si beru k srdci a snažím se neustále zlepšovat:)!

ADD THE FACEBOOK WIDGET CODE HERE